Již více jak tři čtvrtě století mají návštěvníci a obyvatelé moravské metropole zvláštní příležitost vypravit se do vzdáleného světa lovců a sběračů z období nejstaršího, leč nejdéle trvajícího období lidských dějin – starší doby kamenné (paleolitu). Šťastná souhra výjimečného bohatství moravských paleolitických archeologických lokalit a charismatických osobností badatelů, kteří svět paleolitických lovců a sběračů objevovali dalo totiž již před 78 lety vzniknout muzeu o původu člověka a rozvoje jeho kultury – Anthroposu, muzeu které svým zaměřením i rozsahem nemá v Evropě velké konkurence. Pavilon Anthropos v brněnském pisáreckém parku byl po tříleté rozsáhlé přestavbě a rekonstrukci 30. června opět otevřen veřejnosti a nabízí nově pojaté interpretace archeologických nálezů i nové objevy z období paleolitu.
     Svým způsobem velmi netradiční a tématicky úzce vymezená expozice světlo světa poprvé spatřila v květnu roku 1928 při příležitosti bilanční Výstavy soudobé kultury na brněnském výstavišti, tedy na největší výstavní akci Československého státu mezi válkami. Výstavní pavilon, pojmenovaný tehdy ještě „Člověk a jeho rod“ si okamžitě získal značnou popularitu mezi tisícemi návštěvníků, která byla navíc mohutně podporována nevídanou reklamní kampaní za níž stál zakladatel prvorepublikového Anthroposu a mediálně jistě nejproslulejší badatel v oblasti archeologie paleolitu – prof. Karel Absolon, který svůj úspěch komentoval v dopise významnému antropologu J. Matiegkovi slovy: „Náš pavilon se těší obrovské návštěvě, denně prochází kol 5.000 lidí až je mně z toho špatně“. V této době byla již charismatická postava prof. Absolona, jak o ní s respektem již za jiných a méně šťastných okolností referují o více jak 10 let později i úřední dokumenty brněnského gestapa, ve vědeckém i veřejném světě známou osobností proslulou především rozsáhlými speleologickými výzkumy Moravského krasu a rozvíjejícími se odkryvy významných paleolitických lokalit Moravy – Dolních Věstonic a jeskyně Pekárny. Karel Absolon, muž velkolepých vizí, počal muzeum budovat po vzoru proslulých evropských expozic jako bylo pařížské Musée de l`Homme či oceánografické muzeu v Monacu. Již v roce 1928 byl na výstavě realizován nejpůsobivější Absolonův exponát - model mamuta v životní velikosti, o němž velmi prozíravě informoval štědrého sponzora této rekonstrukce T. Baťu slovy: „...že to bude jeden z nejpopulárnějších předmětů, o němž se stále bude mluvit a kvůli němuž se bude do Brna jezdit, když výstava bude dávno uzavřena“. A skutečně Absolonova expozice, několikrát pozměněná, rozšířená a postupně přestěhovaná do jiných výstavních pavilonů přečkala všechny odborné i společenské „neshody“ svého tvůrce i závažné historické zvraty a na brněnském výstavišti byla zpřístupněná do roku 1945. Karlu Absolonovi se postupně podařilo shromáždit reprezentativní soubor paleolitických archeologických a osteologických nálezů nejen z největších moravských lokalit, ale díky mnohdy i vynucené finanční podpoře úřadů i samotného presidenta T.G. Masaryka i z nejproslulejších lokalit evropských, především francouzských, kde je získávál Absolonův žák, pozdější významný a první vysokoškolsky vystudovaný archeolog paleolitu – Josef Skutil. Expozice byla obohacena řadou dioramat, kopií jeskynního umění i moderními přístroji. S hrdostí se tehdy K. Absolon mohl v novinách dočíst, že „Anthropos měl by patřit k seznamu oněch věcí, které člověk musí vidět, chce-li mezi slušnými lidmi existovat“.
     V období druhé světové války, kdy byl Karel Absolon postupně odsunut z veřejného dění, expozice posloužila ideologické propagandě dokazující vazbu rozšíření anatomicky moderního člověka v Evropě na formování indogermánské rasy v oblastech geopolitického zájmu nacistického Německa, kvůli které byly např. také bohatě podporovány výzkumy v Dolních Věstonicích i na jiných archeologických lokalitách. Expozice Anthroposu však patrně díky tomu, navíc patřičně vyzdobena nacistickými symboly, byla značně poškozena Rudou armádou a poté již z jiných důvodů vyrabována místními občany. Pouze mamut plenění přečkal a stal se na čas svědkem tovární výroby umístěné do výstavních pavilonů. Obrovskou ztrátu Moravská archeologie utrpěla při záměrně založeném požáru v mikulovském zámku, kde byly ukryty a také podlehly zkáze všechny paleolitické nálezy do té doby získané a koncentrované v Moravském zemském muzeu, vyjma paleolitické umění, uložené ve sklepení Moravského zemského muzea.
     Za daného stavu v době po osvobození nebylo možné ba nezbývalo ani dostatek vůle muzeum Anthropos obnovit. Karel Absolon musel, sic úspěšně, čelit nařčení z kolaborace a po únorovém vítězství pracujícího lidu nebyl odbornou veřejností již tolik akceptován. Naštěstí však kolem něj i  Moravského zemského muzea vznikala nová vědecká generace, která velmi záhy výzkum moravského paleolitu úspěšně převzala. Mezi nimi v souvislosti s Anthroposem vedle archeologa Karla Valocha a osteologa Rudolfa Musila vynikla jiná výrazná a manažersky neobyčejně schopná osobnost antropologa Jana Jelínka, od r. 1958 ředitele Moravského muzea a v letech 1965-1971 předsedy Mezinárodní rady muzeí ICOM. Jan Jelínek plně pochopil Absolonovo poselství i význam moravských nálezů pro mezinárodní výzkum paleolitu a neúnavnými intervencemi u stranických, vládních i městských činitelů z popela pozvedl legendární pavilon Anthropos. Ten své místo nalezl v architektem J. Šteflíčkem nově vybudované neofunkcionalistické budově v brněnských Pisárkách (vystavěna v letech 1959-1961), nedaleko výstaviště. Janu Jelínkovi se jistě i díky jeho značnému mezinárodnímu rozhledu podařilo vybudovat velmi bohatou a na svoji dobu muzeologicky reprezentativní expozici se značným mezinárodním ohlasem. Stálá expozice byla záhy doplňována řadou atraktivních dočasných výstav, které se především díky neúnavné práci vedoucího pavilonu Oldřicha Neužila staly významným brněnským počinem na poli archeologie a etnologie v mezinárodním měřítku.
     Zub času, nápor desetitisíců návštěvníků ročně i potřeba aktualizace stálé expozice si v roce 2003 vynutila uzavření muzea a jeho rekonstrukci. Ta po dlouholetých přípravách vyústila v rozsáhlou stavební proměnu a velkoryse pojatou modernizaci expozice dle projektu arch. D. Kabeláčové, původních návrhů prof. Jana Jelínka a díky organizačním schopnostem Oldřicha Neužila. Stálá expozice instalovaná ve třech patrech byla rozčleněna do pěti základních celků, kterých se ujali různí scénáristé. Nejsložitější úkol čekal na archeologa Martin Olivu z Ústavu Anthropos, který vytvořil scénář k expozici „Morava nejstarších lovců a sběračů“ a „Nejstarší umění Evropy“. Nejen že se autorovi podařilo v jednom patře shromáždit a představit složitou mozaiku kultury a dynamiky vývoje světa paleolitických lovců a sběračů v širším rámci střední Evropy v takovém rozsahu, který nemá nikde obdoby, ale pozorným návštěvníkům v doprovodných textech nabídl nové a v mnohém netradiční interpretace archeologických nálezů i myšlenkového světa a imaginace lovecko-sběračské společnosti. V této části máme možnost shlédnout množství vzácných originálních nálezů paleolitických nástrojů i náročných kopií jeskynních maleb, stejně jako řady „venuší“ z evropských nalezišť. Další podstatná část stálé expozice „Příběh lidského rodu“ je věnována evoluci člověka od jeho nejstarších afrických předků – hominidů žijících někdy před 6 milióny let až po nejstarší antropologické nálezy moderního člověka, který osídlil Evropu před 40 tisíci lety. Tohoto úkolu se zhostil antropolog Zbyněk Šmahel z PřF UK v Praze, jenž podal přehled evoluce člověka především na množství kopií antropologických nálezů z celého světa, které jsou z velké části v našich zemích přístupné jen ve sbírkách Moravského zemského muzea. Půjdeme-li „Po stopách pleistocénních savců (vystavené originální kostry vyhynulých zvířat jsou vtipně doplněny jejich stopami na podlaze, které přichystala osteoložka Gábina Dreslerová) dorazíme k  názorně pojatému  úseku nazvanému „Technologie ve starší a střední době kamenné“, vytvořeného archeology Zdeňkou a Petrem Nerudovými z MZM. V této části nahlédneme do složitých procesů výroby a používání kamenných nástrojů i distribuce potřebných surovin. Návštěvníci mohou k tomuto tématu shlédnout i zdařilý elektronický interaktivní program přístupný podobně jako v jiných částech Anthroposu prostřednictvím dotekových obrazovek. Ve vstupní části pak potkáme expozici věnovanou našim geneticky nejbližším příbuzným – primátům, vytvořenou primatology Václavem Vančatou a Marinaou Vančatovou, doplněnou velkoformátovou projekcí videa pojednávající o etologii (chování) primátů a jejich srovnání s chováním lidí. Nezbytnou součástí muzea o člověku je dnes i představení složité problematiky studia genetické informace, dědičnosti a její úlohy v poznání lidské evoluce, kterou pro pavilon Anthropos připravili genetikové J. Sekerák a E. Matalová z MZM. Nově vybudovaný, respektive stále budovaný (některé části výstavy nejsou ještě zcela hotové a neustále se pracuje na jejich zdokonalování a doplňování) Anthropos byl vytvořen ve více úrovních, pro různé skupiny návštěvníků. Při psaní textů i výběru exponátů byl brán zřetel na potřeby odborné veřejnosti i vysokoškolských studentů. Výstavní sály jsou však obohaceny nejen moderní audiovizuální technikou, ale také řadou dioramat a rekonstrukcí prostředí i života paleolitických lovců a sběračů, které výstavní sály oživují a zpřístupňují svět pravěkých lovců i nejmenším divákům. Návštěvníci pochopitelně nepřijdou ani o oblíbenou rekonstrukci mamuta, který je nyní navíc obklopen přirozeným přírodním prostředím. Pro doprovodné přednášky a jiné akce je připraven moderně vybavený přednáškový sál a k příjemnému osvěžení je k dispozici muzejní kavárna.
     Pavilon Anthropos však navazuje i na tradici krátkodobých výstav, jejichž koncepce bude sledovat především snahu poskytnout na Moravě chybějící prostor pro interdisciplinární výstavní realizace z oblasti etnologie, kulturní antropologie, historie vědy, ale třeba i pravěkého či současného etnického umění. Pro tyto účely jsou připraveny dva nové ozvučené sály.
     Pro ty, kteří chtějí hlouběji proniknout do života pravěkých lovců a sběračů nebo nahlédnout do složité problematiky spojené s procesem fyzického a kulturního vývoje člověka je určena dvojice doprovodných katalogů („Civilizace moravského paleolitu a mezolitu“ od M. Olivy a „Příběh lidského rodu“ od Z. Šmahela), které ve značné šíři v české a anglické verzi zpřístupňují čtenářům aktuální stav vědeckého poznání v těchto oborech. Do budoucna je v plánu rozšířit expozici i mimo zdi muzea – do okolního parku, kde by měl vyrůst didaktický archeopark s rekonstrukcemi pravěkých obydlí i příbytků, které etnologové zaznamenali u společností stále žijících v „době kamenné“. Poslání pavilonu Anthropos, jehož obnova byla více jak 70 miliony korun dotována Ministerstvem kultury ČR, nechce zůstat strnulou muzejní institucí, ale přeje si svojí činností,  rozvíjenou řadou doprovodných akcí, reagovat na aktuální podněty rychle se měnícího světa kolem nás.